V neděli 7.5. jsme odehrály poslední ligové dvojutkání na SBŠ. Se sezonou se holky velkolepě rozloučily dvěma vítezstvími. První zápas byl odehrán / v rámci našich basketbalových dovedností / prakticky bez chyb. Tvrdá obrana po celém hřišti, doskoky v obraně i útoku, spolupráce v útoku, hoď a běž, trenéři jsme tam jen stáli u lavičky a neměli co koučovat 🙂 Bylo těžké udržet koncentraci i do druhého utkání, kdy jsme v prvním poločase prohrávaly o bod, ale holčičky si vzpomněly na svůj výkon v prvním utkání, “zapnuly motory”, a v druhé půli nekompromisní obranou a přesnou a nápaditou hrou potvrdily vítězství. Jsem ráda, že druhé utkání mělo takovýto průběh, holky se musely hecnout, zkoncentrovat, sáhnout si do rezerv – byly úžasné!
Všichni velmi spokojeni jsme odjeli zpět do Hoštic fandit starším na Gala Spring Cup.
Naše holčičky neděle velmi dobře naladila a všechny, které nebyly nemocné či zraněné jsme se sešly v pondělí ráno na turnaji.
První utkání proti Olomouci bylo odehráno v duchu prvního nedělního zápasu. Holky byly maximálně koncentrované, přesné a hlavně, jak jsme u nich zvyklí, bojovaly!! Po zápase nebylo nikomu co vytknout, jen jsme opravili drobné nepřesnosti a poradili zase pár věcí, které by jim mohly pomoct v dalších zápasech. Jediným stínem tohoto zápasu byl výron kotníku Bety Palociové, která nám později velmi chyběla.
Holky v pauze pozorovaly hru soupeřů, komunikovaly spolu, domlouvaly se na obraně, na spolupráci na hřišti, měli jsme obrovskou radost, jak jsou zodpovědné a jak se tmelí tým.
Po obědě jsme nastoupily k druhému zápasu proti Podolí. Měli jsme obavy, co udělá s psychikou holek, když nastoupí proti klukům, – no já se bála, že budeme mít “bobek v trenýrkách”. Ovšem zcela zbytečně. První pětka nepřipustila žádné pochyby o tom, že chceme medaili a do zápasu vletěla naprosto famózně. Ve druhé čtvrtině nastoupily holky z Podolí, které předvedly výborný basketbal! Naše holky se ale nedaly zaskočit, hrál se velmi pěkný, bojovný a vyrovnaný basket, holčičky výborně hospodařily s nahraným skóre, na hřiště se dostala stejně jako v prvním zápase celá lavička a po zaslouženě vybojovaném vítězství jsme se mohly těšit na finále.
Nikdo z holek neodešel před zápasem z haly, lítaly nahoru dolů, užívaly si atmosféru, navazovaly kamarádství, fandily si, hodně jsme si o basketu povídali, připravovaly se zodpovědně, měly nakoukaný pohyb Žiliny v útoku, probíraly se Štěpánem u tabule, jak to bránit, já jsem byla dojatá a nervózní, moc jsem si přála, aby jim zápas vyšel.
Náš finálový soupeř se u nás připravoval na mistrovství Slovenska, patří tam mezi nejlepší týmy. Fyzicky byla všechna děvčata z Žiliny o hodně vyšší a mohutnější než my. Naše koťátka začaly trošku nervózně, velká koncentrace a respekt zapříčiňovaly naše chyby, které ale holky okamžitě napravovaly svou neskutečnou bojovností a pílí v obraně a na doskoku. Každá, která nastoupila na hřiště tam nechala celou duši a všechny síly, vedlo to k úspěchu a ve třetí čtvrtině se nám podařilo stáhnout náskok a srovnat skóre. Ve fantastické atmosféře, kterou nám vytvořili naši jedineční a skvělí fanoušci, se holky praly až do poslední sekundy. Pár proměněných košů z dálky soupeřem a pár nedaných našich dvojtaktů nakonec udělalo šťastnější Žilinu, ale to, co dokázaly holky na hřišti a na lavičce v tomto zápase mi ještě teď vhání slzy do očí. Byl to jeden z mých nejkrásnějších basketbalových zážitků v životě.
Ještě bych chtěla vysvětlit, proč jsem nepustila na hřiště všechny. Vzhledem k tvrdosti a rychlosti utkání, fyzickému vybavení soupeře jsem neměla odvahu pustit tam nikoho z drobečků / Miška, Rozinka, Bobík, Šéf, Amálka/. Jejich výkon na turnaji v předchozích zápasech byl EXCELENTNÍ. Rovněž jsem na hřiště nepustila Elen Pavlanovou, která ještě nemá tolik zkušeností, málo hrály Elen / Mertová a Dianka Filipová / El ještě chybí zkušenosti a u Dianky jsem se bála výronu bolavého kotníku/. Mrzí mě, že jsem je na hřiště neposlala, ale jsem už taková starší a ustrašená, měla jsem strach ze zranění nebo nepříjemného zážitku, kdyby je někdo v tom vysokém tempu “zvachloval”, snad mi to holky odpustí… O to víc je chci pochválit, jakým způsobem fungovaly na lavičce, jak sledovaly hru – i tímhle rostou, povzbuzovaly ostatní, byly naším šestým hráčem.
Všech dvacet dva hráček odvedlo na celém turnaji v každé sekundě maximální bojovný a obdivuhodný výkon! Všechny chválím!
Z celého srdce děkuji našim báječným a nejlepším! fanouškům za vytvoření nádherné strhující sportovní atmosféry, na našich výkonech máte lví podíl! Děkujeme!!
